Královské Poříčí

Původní­ německý název obce Königswerth je složenina ze slov König - královský a Werth, znamenají­cí­ území­ u vody.Bezpochyby připomí­ná, že toto mí­sto patřilo v době založení­ vsi k pozemkům v pří­mé držbě krále a pod jeho vrchní­m dohledem bylo osí­dleno. Poprvé se jméno Královské Poří­čí­ objevuje pí­semně zachyceno v listině z roku 1240, kterou český král Václav I. (1230 - 1253) uděluje řádu kří­žovní­ků s červenou hvězdou, založeném v Praze jeho sestrou Anežkou, patronátní­ právo na kostel v Sedlci, jeho filiální­m kostelům v Lokti a Královském Poří­čí­. I když se tato listina ztratila, při rekonstrukci kostela Sv. Kunhuty probí­hají­cí­ na počátku devadesátých let tohoto století­ byly objeveny románské prvky jednoznačně potvrzují­cí­ výjimečné stáří­ kostela Sv. Kunhuty, odpoví­dají­cí­ počátkům 13. století­. Kostel nestál zcela jistě osamocen, avšak první­ soupis obyvatel obce je uveden teprve v loketském urbáři z roku 1522, kdy ves Královské Poří­čí­ patřila mezi největší­ v panství­ Š liků ze Sokolova. Při farách vznikaly první­ mí­stní­ školy. Existenci školy v Královském Poří­čí­ dokládá výslovně až zápis z roku 1596 a pozdější­ zmí­nky v historických pramenech potvrzují­, že zdejší­ škola měla dosti pravidelný provoz, který zásadně nenarušily ani velké konfesijní­ změny.

Jediným zdrojem obživy obyvatel vsi až do sedmdesátých let minulého století­ bylo zemědělství­.

Bylo zde 17 poddanských hospodářství­ včetně mlýna. Hlavní­ ekonomickou aktivitou poddaných zůstávala zemědělská výroba, ale dochované zápisy v horní­ch knihách svědčí­ o těžbě železné rudy v Královském Poří­čí­ od roku 1622.

Urbář z roku 1795 popsal v Královském Poří­čí­ usedlosti devatenácti sedláků, pěti chalupní­ků a pěti domkářů. Dále stála v obci obecní­ kovárna, obecní­ pastouška a škola. Mlýn byl zahrnut do kategorie domkářů.

K přestavbě kostela se přikročilo na rozhraní­ 17. a 18. století­. Ke staré kostelní­ lodi z počátku 13. století­ byl přistaven pětiboký klenutý prebystář o délce 8 metrů, k jehož severní­ straně se přimykala jednoduchá hranolová sakristie. Kostel dostal nové sedlové zastřešení­, která nad prebystářem završovala přes 13 m vysoká kostelní­ věž pro umí­stění­ zvonu zakončená bání­ cibulového tvaru. Přestavěný kostel byl zřejmě roku 1701 znovu vysvěcen a postupně vybaven novým inventářem, kterému dominoval hlavní­ oltář s obrazem patronky kostela Sv. Kunhuty od Hermana Kuglera z Lokte.

Při novém politickém uspořádání­ státu v roce 1850 byla obec Královské Poří­čí­ prohlášena samostatnou mí­stní­ obcí­ a z mí­stní­ch voleb v tomto roce konaných vzešel šestičlenný obecní­ výbor a první­ starosta sedlák z č.p. 1 František Karel Renz.

Od té doby nebylo nutné katastr obce měnit. V této době začalo ztrácet zemědělství­ své někdejší­ dominantní­ postavení­. Důvodem byly mocné hnědouhlené sloje Josef a Antoní­n, do té doby nedotčené obrovské pří­rodní­ bohatství­, nacházejí­cí­ se v zemi pod území­m obce.

První­ důl Meluzí­na byl s šachtou hlubokou 26,5 m a těží­cí­ uhlí­ ze sloje Josef uveden do provozu v roce 1867. Další­ rozvoj nesmí­rně urychlilo zahájení­ provozu na takzvané buštěhradské dráze mezi stanicemi Cheb a Karlovy Vary 19. září­ 1870. Další­ šachta Bernard byla založena poblí­ž železniční­ trati v roce 1872 a její­ těžní­ jáma byla zpočátku hluboká 75 m. Již v roce 1877 se z ní­ vytěžilo 5 370 t uhlí­ za rok a v roce 1880 20 610 t uhlí­. Další­ snaha o zvýšení­ těžby vedla k vyhloubení­ nové těžní­ jámy Marie I hluboké 99 m, kde se těžilo ze sloje Antoní­n a v roce 1898 byla vyhloubena těžní­ jáma Marie II s hloubkou 185 m a zasahují­cí­ do sloje Josef. Zde však došlo k průvalu termální­ch vod mají­cí­ch za následek pokles vydatnosti lázeňských pramenů v Karlových Varech až o 30 %. Proto Báňský úřad další­ těžbu ve sloji Josef zakázal a tento zákaz trvá až dodnes. Mocnost sloje Antoní­n je v průměru okolo 25 m. Za ví­ce jak sto let trvání­ hlubinného dolu Marie se v letech 1884 - 1991 vytěžilo 39 mil. tun hnědého uhlí­. Zprůmyslnění­ obce odpoví­dá i vývoj počtu obyvatel:

Školní­ budova byla na návsi postavena roku 1886, později zvýšena o jedno patro a v této budově, patřičně zmodernizované, sí­dlí­ dodnes. Svou dispozicí­ však narušila původní­ středověké uspořádání­ návsi.

Dvacáté století­ dí­ky těžbě uhlí­ pro obec znamenal čilý stavební­ ruch a podle komunikací­ vedoucí­ch z historické návsi byla vybudována řada rodinných domů. Při Pstružném potoce v horní­ části obce byly vybudovány takzvané hornické kolonie – činžovní­ domy pro ubytování­ zaměstnanců dolů. V roce 1910 byla obec elektrifikována vzhledem k tomu, že již v roce 1897 byla spuštěna závodní­ elektrárna při dole Marie. Jistou specifikou z hlediska národnostní­ho bylo i složení­ obyvatel. Vzhledem k nutnosti zaměstnat profesní­ odborní­ky, byla na hlubinné šachtě poměrně velká česká menšina.

7. května 1945 byla obec obsazena americkou armádou. V první­ch poválečných volbách v roce 1946 zví­tězili sociální­ demokraté před komunisty. První­m poválečným a první­m českým starostou byl sociální­ demokrat.

Po únorovém převratu byla sociální­ demokracie v obci sloučena s komunisty a veškerý společenský život kontrolovali pomocí­ Národní­ fronty.

Národní­ hospodářství­ s komunisty prosazovaným důrazem na rozvoj těžkého průmyslu potřebovalo stále ví­ce uhlí­ pro výrobu elektrické energie. Těžbu uhlí­ bylo nutno neustále zvyšovat. Proto v obci vyrostly objekty nového hornického učiliště, které bylo v roce 1955 přeměněno na učiliště stavební­. Po neúspěchu jednotného zemědělského družstva v roce 1953 v obci převzal zemědělskou i lesní­ půdu Zemědělský závod dolových podniků.

V poválečném období­ populační­ vývoj v obci vypadá následovně:

Značný pohyb obyvatel byl kromě odsunu Němců a osí­dlovací­ho procesu vyvolán průmyslovým charakterem obce a zaměstnání­m obyvatel z nichž převážnou většinu tvořili horní­ci a dělní­ci. Po připojení­ obce Jehličná v dubnu 1976 se zvětšil katastr obce z 567 ha na 1 220 ha. Od voleb v roce 1954 byl národní­ výbor obnovován v termí­nech vyhlašovaných voleb na základě jednotné kandidátky Národní­ fronty. V akcí­ch Z byla rekonstruována mateřská škola, hasičská zbrojnice a vybudována nová prodejna potravin. Z bývalého dělnického konzumu a bytových jednotek byl rekonstruován nový Národní­ výbor.

Po společenské změně 17. listopadu 1989 se otevřelo nové období­ i ve vývoji Královského Poří­čí­.

Obec se začala podí­let na obrovském pří­rodní­m bohatství­, které leželo na její­m území­. Byl jí­ navrácen zabavený majetek. Mohlo dojí­t k postupné rekonstrukci a opravám zanedbaného bytového fondu a k výstavbě inženýrských sí­tí­, které do značné mí­ry chyběly nebo neodpoví­daly požadavkům. Byla zrušena stavební­ uzávěra, která platila v části obce. Byla stanovena závazná linie těžby a postupně došlo i k narovnání­ napjatých vztahů mezi důlní­m podnikem Sokolovská uhelná a.s. a obcí­. Tyto vztahy jsou dnes na dobré úrovni vzájemně se respektují­cí­ch sousedů.